Malotřídní školy jsou záležitostí především venkovských sídel (sídla do 2000 obyvatel), ve větších městech se vyskytují výjimečně. Je to dáno především demografickou strukturou sídla – méně obyvatel znamená méně dětí a představitelé obcí se musí rozhodnout, zda zřídí školu malotřídní či zda budou žáci dojíždět do spádových obcí. V některých obcích malotřídní školy zanikají, protože nejsou prostředky k udržení jejího chodu a peníze jsou potřeba na jiné, pro obec důležitější věci, jako např. zajištění zdravotní péče pro občany, dostavbu kanalizace apod.

V počátcích povinného školního vzdělávání měla většina škol jen jednu nebo dvě třídy, s postupující urbanizací však malotřídních škol ubývalo. Obnova zájmu a nové zakládání malotřídek souvisí jednak s jejich poměrně dobrými výsledky, jednak se stěhováním lidí na vesnice. Tento trend započal v západních evropských zemích v druhé polovině 20. století, kdy se začalo více hovořit o ohrožení životního prostředí a jeho vlivu na lidský organismus. Lidé opouštěli městská sídla, usazovali se na venkově a prosazovali rozšíření občanské vybavenosti nejen o školská zařízení.